Kapitola 39

Gramatické chyby Opraveny Daniel Cuc		Stran-10 \| Čteno 3574x


Akce	Romance	Humor	Strach

Kapitola 39.

Splněné vánoční přání

„Jak… jak… jak.“
   „Hned ti to vysvětlím, Harry,“ zarazil koktajícího Harryho Lexter.
   Harry plakal štěstím, stále nemohl uvěřit vlastním očím, Lexter je opravdu živý! I přes to, že ho na vlastní oči viděl zemřít.
   Lexter si povzdychl a nechutně se rozhlédl po krvavé kobce.
   „Parchant jeden mizernej,“ zaklel a vzal hůlku z hábitu.
   Mávnul s ní, v tu ránu krvavá lázeň zmizela a nahradil jí hřejivý červený koberec, Harry myslel, že snad dostal nové nohy, protože mu právě hřály na koberci blahem. Lexter mávl znovu, koule přidělaná řetězem k Harryho noze a kostlivci u zdí s hlasitým zapraskáním také zmizeli. Lexter však zase mávl hůlkou a slizké zdi včetně toho odporného otvoru se změnily v pečlivě naštukovanou zídku hřejivé oranžové barvy. Lexter mávl zase hůlkou a hned ze shora přestalo pršet a dole se objevil krb, který vyslal na promrzlého Harryho vlnu tepla.
   Harrymu zase ukápla slza a padnul na kolena před krbem. Byl to pocit, jako kdyby se celou dobu válel ve sněhu a teď zalezl do teplé vany.
   „Lehni si,“ řekl mu Lexter.
   Harry se na něho podíval a ani neváhal, hned praštil tělem na teplý koberec.
   Lexter si k němu klekl a mávl nad jeho žebry hůlkou se slovy: „Brakiam elmindo.“
   Harry téměř jekl blahem, jeho žebro se narovnalo přesně do své polohy a bolest po celém těle jím způsobená byla ta tam.
   Lexter ještě znovu mávl hůlkou a Harryho poranění od krys a kopanců se zacelilo a znormalizovalo.
   Harry si připadal, jako kdyby ho dávali do nového těla, srdce mu bušilo blahem a on neměl slov. Jenom nevěřícně hleděl do zakouzleného stropu, ze kterého teď visel zářivý lustr, který překrásně osvětloval místnost.
   Lexter však stále neskončil, mávl hůlkou a vykouzlil postel, vzápětí Harryho kouzlem nadzvedl a položil na ni.
   Pak ho přikryla teplá peřina a Harry nemohl uvěřit jaký právě má pocit.
   „Já už jsem mrtvý?“ zeptal se Harry slabým hláskem.
   „Ne…“ řekl Lexter a usmál se na něj. „jen se asi konečně cítíš, jako každé dítě když jde spát o Vánocích.“
   Harry na něho unaveně hleděl, hlavu měl na polštáři a blahem se mu zavíraly oči, ale mozek mu to nedovoloval, stále měl spoustu otázek.
   „Děkuju,“ hlesl Harry.
   Lexter se na něj znovu pousmál a upravil mu peřinu, aby byl celý přikrytý.
   Pak se obrátil a vykouzlil si vedle postele pohodlnou židli, do které se v zápětí posadil.
   „A abych nezapomněl, mám pro tebe dárek,“ řekl Lexter a vyndával něco z kapes. „Vlastně jsou to dva dárky.“
   Vstrčil Harrymu pod polštář jeho hůlku a nasadil mu brýle.
   Harry nevěřícně zamrkal a mohl užasnout z toho, jak jasně vidí. Vůbec si nevzpomněl, že vlastně celou tu dobu tady v Azkabanu neměl brýle.
   „Nechápu…“ hlesl zase Harry potichu. „jak to tady někdo může vydržet.“
   „To se ti nedivím,“ řekl Lexter. „Téhle kobce tady v Azkabanu říkají Dared’ar, je tady jen jediná taková.“
   Harry chvíli přemýšlel a cítil, jak se mu dech zklidňuje.
   „Takže,“ pokračoval Harry. „Oni mě poslali do té nejhorší cely?“
   „Přesně tak,“ řekl Lexter. „Tahle cela je stavěná, aby tu vězni umírali. Byla zakázaná, ale ministerstvo před tisícem let vydalo jakýsi zákon, že se sem smějí posílat ti nejhorší vrazi, jaké kdy svět spatřil,“ řekl Lexter a odmlčel se, Harry ho však stále poslouchal. „Pro tohle století byl vybrán Pán zla, že si tady odpyká svůj trest, ale jak tak vidím, nestrachuje se Popletal poslat mladého chlapce do Dared’ar.“
   Harry si vychutnával ten příjemný pocit, kdy ho nic nebolí a peřina je hřejivě teplá.
   „Popravdě tím, že tě sem poslal bych řekl, že je to také vrah,“ pravil Lexter se znechucením.
   „Myslíte Popletala?“ zeptal se Harry.
   „Ano,“ přisvědčil Lexter. „Po tom útěku z Grimmauldova náměstí tě ministerstvo někam na den zašilo a nakonec bystrozorové dostali zprávu, že jsi byl poslán do Azkabanu, do téhle cely.“
   „Myslel jsem, že jste mrtvý,“ řekl Harry unaveným hlasem.
   „Vlastně se dá říct, že jsem byl,“ řekl Lexter. „Ale když ses na mě tak tlačil a já zahlédl tvé děsivé myšlenky… je mi to hrozně líto, že jsem nepřišel dřív.“
   „Hlavně že jste tu,“ řekl Harry a poprvé za několik dní se usmál.
   Harry už neměl sílu mluvit, tak strašlivě ho zmáhala únava, že toho nebyl schopen. Lexter to na něm viděl, ale on se stále ještě chtěl ptát, bylo tu tolik otázek.
   „Vycítím ti otázky z hlavy, nemusíš nic říkat,“ řekl mu Lexter.
   Harry se zamyslel na otázku, co se Lexterovi stalo.
   „Podle toho co z tebe cítím, sis byl až podivně jist, že jsem po smrti,“ řekl udiveně Lexter.
   ‚Zdálo se mi to, viděl jsem, jak vás Démon dostal.‘ zamyslel se v duchu Harry.
   Lexter zvážněl a začal uvažovat.
   „Cvičil jsi Nitroobranu?“ zeptal se Harryho.
   Ani by člověk nemusel být telepat, aby zjistil, jaká by Harryho odpověď byla.
   Lexter se pousmál a rozhodil ruce.
   „Co s tebou mám dělat,“ dodal s úsměvem. „Tolik problémů pro nic.“
   ‚Co se vám stalo?‘ ptal se dál Harry v duchu.
   „Ano, popravdě řečeno ty dva měsíce pro mě byly strašlivé,“ řekl Lexter a zase zvážněl, o tomhle tématu se mu mluvilo opravdu špatně. „Vlastně jsem opravdu umíral, jak už víš, Démoni se vyžívají v nemocích a nemocných,“ řekl Lexter a mrknul na Harryho.
   Harry moc dobře věděl, kde se tohle dozvěděl, v knihovně s omezeným přístupem.
   „Přesně to, co by na tvém místě provedl tvůj otec,“ dodal s úsměvem Lexter. „Vlastně ani nevím, jestli mě měl ten Démon v úmyslu zabít. Potom co se mi delatatizovala hůlka… co je delatatizace?“ odtušil Lexter Harryho otázku. „To je způsob, jakým Démon odzbrojí kouzelníka, hůlka se ti rozpustí v ruce a ty jsi bezbranný,“ řekl a pokračoval.
   „Myslel jsem, že protikouzlo na delatatizaci umím, ale mýlil jsem se. Hned na to jsem se snažil zůstat při pohledu Démona při vědomí, ale ani to se mi nepodařilo, vím že mi Démon nějak na dálku… zvláštním způsobem sáhl na srdce a zdeformoval ho, že… no asi bych ti neměl popisovat detaily, zkrátka jsem se druhý den vzbudil v nemocnici u Svatého Munga a doktoři mi bez servítek řekli, že umírám. Hned jsem se ptal, jestli jsi v pořádku, protože mi došlo, že ten Démon musel jít pak po tobě, když mi ale řekli, že v novinách vyšel další výtisk novinek o takzvaném… školním páru, tak mi bylo jasné, že jsi naživu,“ dodal Lexter a usmál se na Harryho.
   Harry se zamyslel na otázku. ‚A co bylo dál?‘
   „No, spíš než jako pacient, jsem si tak připadal jako pokusná krysa. Měl jsem jakousi nemoc srdce, které mi postupně selhávalo. Doktoři zkoušeli všechno, dokonce mi ho i kouzly vyndávali ven a zase zpátky, ale na kletbu Démona nic nepomohlo,“ řekl Lexter hořce. „Musím ti říct, že ty dny pro mě byly peklo, zažil jsem snad všechny druhy bolesti a pocitů, jaké si dovedeš představit a protože jsem bystrozor, tak si kvůli mému výcviku nebrali servítky,“ řekl Lexter a zkontroloval, jestli je Harry stále ještě vzhůru, ten však stále napjatě poslouchal a v hlavě se mu honila věta: ‚A co bylo dál.‘
   „Zkrátka, po čase vzdali snažení, nebo lépe řečeno jsem ho vzdal já. Přečetl jsem si v novinách, co se ti stalo na tom zápase famfrpálu…“ řekl Lexter a pohlédl mu vážně do očí. „o to víc jsem ale chtěl být u tebe a ochránit tě. Slíbil jsem tvému… chci říct, slíbili jsme si přece že se nevzdáme, pamatuješ?“
   Harry přikývl.
   „Byl za mnou jeden z našich kontaktů ze školy a řekl mi o tom, jak špatně vycházíš s přáteli a jak se na tebe všichni v tuhle dobu dívají.“
   ‚Kdo to je ten kontakt?‘ ptal se ho v duchu Harry.
   „Víš že ti to nemohu říct, jde o bezpečnost,“ řekl Lexter. „Ano, nemůžu ti to říct, protože by to z tebe Pán zla vytušil, máš pravdu Harry, to je ten důvod, ale garantuji ti, že bych ti to neřekl, ani kdybys byl docela obyčejný kluk, protože to je zkrátka tajná informace, jedno ti ale říct můžu, je to člen Fénixova řádu,“ řekl Lexter a doufal, že tak obměkčí Harryho chtivost po tom, dozvědět se totožnost toho člověka.
   „V každém případě pracuje pro Brumbála a ne pro Pána zla nebo nějaké bulvární plátky,“ dodal ještě Lexter.
   „V prosinci se můj stav zhoršoval čím dál víc,“ pokračoval ve vyprávění. „srdce se mi svíralo a nechtělo pracovat, cpali do mě ještě poslední lektvary, na které přišli, ale nemělo to cenu. Zbývala jediná možnost, doktoři jí nikdy nepoužívají, ale u mě jako u bystrozora byli ochotní udělat výjimku, ovšem já jsem moc nechtěl… hned se k tomu dostanu,“ odtušil Lexter Harryho otázku.
   „Pak v novinách napsali to s tou sépií a s tím odsouzením k doživotí v Azkabanu. Okamžitě jsem odhodil noviny a přestal váhat. Doktoři ale měli problémy to sehnat, jednalo se totiž o jistého vzácného ptáka… ne, nebyl to fénix, jak ty si myslíš, jeho slzy na mě už zkoušeli dávno, ty také nepomohly.
   Ten tvor se jmenuje charadrius. Nakonec ho splašili v nějaké čínské samurajské nemocnici a druhý večer ho konečně dostali k Mungovi. Celou dobu jsem trnul, co se s tebou stane. Lupin mě ujistil, když u mě byl naposledy na návštěvě, že udělá co bude v jeho silách, aby tě ochránil a odvedl do bezpečí. I když jsme s Lupinem kamarádi, chtěl jsem se o tom přesvědčit sám a nevěřil jsem, že by dokázal vzdorovat Spékázédkům, to jsou zatraceně ostří hoši. Potom jsem se dozvěděl, že Grimmauldovo náměstí je celé zbourané a po tobě nejsou nikde ani stopy.
   Naléhal jsem na doktory a konečně ke mně charadriuse přivedli. Charadrius je vzácný pták Harry, který se nedá ochočit, to on se rozhodně, jestli bude spolupracovat, nebo ne. Má neuvěřitelnou kouzelnou moc, ovšem na druhou stranu je děsivá. Pokud jseš nevyléčitelně nemocný, charadrius se od tebe odkloní a odlétne. Toho jsme se všichni báli, pokud by to totiž udělal, tak bych natotata zemřel. Ale měl jsem z pekla štěstí, někdo tam nahoře ještě nechtěl, abych odešel na spánek.
   Charadrius se nade mnou sklonil, v tu chvíli jsem myslel, že snad omdlím, měl rozhodnout, jestli budu žít, nebo umřu. Jenže v tom otevřel zobák a začal do sebe něco vysávat přímo z mého srdce. Po asi minutě zobák zavřel a odlétl pryč.
   Nemohl jsem tomu uvěřit…“ říkal dál Lexter. „byl jsem vyléčený, přesně jako to popisují staré historické prameny, charadrius mě uzdravil. Doktoři si mě tam chtěli ještě nechat, ale v noci jsem vyklouzl, proměnil se v orla a mířil jak nejrychleji jsem mohl sem. Už jsem se dozvěděl to o tobě, že sem pojedeš. Věděl jsem, že každá minuta tady strávená navíc může ukončit tvůj život a s tím jsem se prostě nemohl smířit. Slíbili jsme si navzájem si pomoci, no a nakonec jsem ten nenalezitelný Azkaban našel. A díky bohu, jsem přišel včas.“
   Harry na něj koukal zabalený pod peřinou svýma klidnýma zelenýma očima a bedlivě poslouchal jeho povídání.
   „Ale dost o mě,“ řekl dál Lexter. „co se dělo s tebou? Když jsem mluvil o tom školním páru, tak jsi najednou nevěděl, o čem mluvím, jak to?“ ptal se udiveně Lexter.
   ‚Já nevím, o ničem takovém nevím.‘ pravil Harry v duchu.
   Lexter se zamračil a přisunul se k Harrymu. Pak mu dal ruku nad hlavu a zavřel oči. Chvíli zamračeně kroužil rukou nad jeho hlavou až najednou vyplašeně ucukl.
   ‚Co se stalo?‘ ptal se hned Harry.
   Lexter na Harryho chvíli překvapeně koukal a pak řekl. „Chlapče jeden nešťastná, co ti to všechno udělali?“ řekl Lexter a nevěřícně na Harryho koukal. „Ty si vůbec nepamatuješ na Cho?“
   Harry se tvářil nanejvýš zmateně.
   „Je v tobě mocné kouzlo, ukryté hluboko v mysli…“ řekl Lexter. „to neodstraním,“
   ‚Myslíte to spojení s Voldemortem?‘ ptal se Harry.
   Lexter chvíli přemýšlel a pak se ptal dál.
   „Slyšel jsem, že za tebou na každém kroku pořád chodí Alfons Odkouřil,“ řekl Lexter a Harry přikývl. „Také jsem slyšel, co jsi mu udělal, doufám že sis uvědomil, že za to neneseš zodpovědnost.“
   ‚Ale nesu.‘ řekl Harry v duchu. ‚Kdybych cvičil nitrozpyrit, tak by do mě Voldemort nepronikl.‘
   „Víš co, Harry?“ řekl Lexter. „Co se stalo, stalo se, nechme to být. Důležité je, že jsem konečně s tebou a můžu tě ochránit i kdyby před samotným Pánem zla,“ řekl Lexter a pak se znovu na Harryho usmál. „Harry, víš proč tě ten Gryf rozplakal?“
   Harry nesouhlasně zavrtěl hlavou.
   „Jsou to neobyčejně inteligentní zvířata a on viděl, jaký zármutek v sobě právě držíš.“
   Harry tázavě nadzvedl obočí.
   „Víš…“ pokračoval Lexter. „jedním z nejlepší způsobů jak si ulevit od bolesti, kterou jsi prožíval, je prostě to vyplakat. Ten Gryf to věděl, nevšiml sis, jak ses… alespoň na chvilku potom přestal cítit tak bídně?“
   Harry se nad tím zamyslel a uvědomil si, že to je vlastně i pravda.
   „Říká se, že problémy je nejlepší vybrečet a pak se ti uleví,“ řekl Lexter s úsměvem. „jenom zabedněnci ten zármutek v sobě drží a dusí, až pak se nakypí do nepřeberných výšin.“
   ‚Kvůli tomu Odkouřilovi, jsem za ním už víckrát nemohl jít.‘ pravil Harry v duchu.
   „Odkouřil byl u nás na oddělení známý tím, že se s ničím nepárá…“ řekl Lexter a pak ještě s úsměvem dodal. „Vsadím se, že ti nějak zkomolil jméno, co?“
   Harry přikývl.
   „Mě odjakživa říkal Lux Letax,“ řekl Lexter a pousmál se. „Luxi taxi, na to si vzpomínám a ten jeho zvyk kouřit Letax, no prostě hrůza.“

   Harry byl rád, že si může konečně promluvit s někým, komu může plně důvěřovat, že konečně má společnost, rozhodně lepší než ti mozkomorové a krysy, pak si ale uvědomil, že ty mozkomory přece Lexter vyhnal.
   „Nedozví se o tom, že jste mi pomohl?“ řekl tentokrát Harry nahlas.
   „Zcela určitě,“ řekl Lexter zasmušile. „Ale i kdyby mi Brumbál výslovně zakázal tě nezachraňovat, stejně bych ho neposlechl.“
   „Kde je Brumbál?“ zeptal se Harry.
   „Právě teď válčí s Popletalem úplnou revoluci,“ řekl Lexter. „Popletal poslal nevinného a hodného kluka do Dared’ar, což je přímo nestoudné, naopak Popletal má zase trumf v kapse v podobě Fénixova řádu, jenže nemůže nijak zaútočit, protože Fénixův řád neporušoval zákony, takže jej nemá za co stíhat.
   Brumbál ale za mnou přišel, než jsem zmizel. Tu noc, když jsem chtěl vylétnout oknem ven v podobě orla, tak se tam objevil… podle mě ten chlap ví všechno,“ dodal ještě Lexter. „řekl mi, že nanejvýš souhlasí s tím, abych se za tebou vydal, skoro mi to přikázal. Ale řekl mi, že tě odsud nesmím dostat ven.“
   „Proč?“ vyhrkl hned Harry.
   „Protože by mu to sebralo jeden z jeho trumfů proti Popletalovi. Řekl mi prostě, abych tady s tebou byl a zpříjemnil ti vězeňský pobyt dokud nenastane čas se vrátit do Bradavic,“ řekl Lexter a pousmál se.
   „Co když na vás zaútočí další mozkomorové, nebo strážní?“ ptal se Harry.
   „S mozkomory si hravě poradím, mám jednu nesmírně silnou šťastnou vzpomínku, na kterou si vždycky vzpomenu a co se týče místních strážných, ti jsou vůči mým schopnostem jenom slabý odvárek, věř mi,“ řekl s úsměvem Lexter. „Ale teď už bys měl spát, Harry,“ upozornil ho. „A neboj se, budu tady na stráži, nedovolím, aby se ti něco stalo.“
   „A co Hermiona a Ron?“ zeptal se po chvilce Harry.
   „Brumbál je všechny stačil odnést, pak musel budovu srovnat se zemí kvůli tajemství, která v ní byla ukrytá.“
   „To on to zničil?“ divil se Harry.
   „Přesně.“
   „A kde je Fénixův štáb teď?“ ptal se Harry.
   Lexter se ušklíbl a zklamaně zakroutil hlavou.
   „Vlastně to sám ani nevím, ale i kdybych to věděl, už ti to nemůžu říct.“
   Harry se zatvářil tak, že ho to nepřekvapuje.
   „A co Klofan, je v pořádku?“ uvědomil si Harry.
   „Klofanovi nic není, shodli jsme se že v Grimmauldově náměstí jenom trpěl, takže byl odvezen do kolonie Hipogryfů v jižním Irsku,“ řekl Lexter. „Ale neboj se, budeš ho moci navštívit,“ dodal ještě zasmušilému Harrymu. „Víš proč se tam Spékázédka dostali?“ zeptal se ho Lexter.
   Harry zakroutil hlavou.
   „Pán zla po svém zrodu před dvěmi lety začal pracovat hned na několika důležitých věcech. Jedna z těch nejpodstatnějších byla Fideliovo zaklínadlo,“ říkal Lexter. „Pán zla předpovídal, že by ho nějaký chytrák zase proti němu mohl použít, prý má své tajemné zdroje a prameny černé magie, od kterých dokázal zjistit vše o zrodu toho zaklínadla. Zjistil, že se jím nedá proniknout, jedině kdyby ho strážce tajemství prozradil, to víme všichni. Jenže Brumbál udělal chybu, když vzal i úlohu strážce tvého tajemství. Pán zla dokázal z černé magie zjistit, že když je někdo více než jednotným strážcem tajemství, jsou obě tajemství ohrožena těmi, kterým je samotný strážce tajemství prozradil a to se ještě více potvrdí, když je někdo svědkem zrodu jednoho z těch Fideliovo zaklínadel.
   Jak jistě víš,“ pokračoval dál Lexter. „jeden z nich byl i Krátura, který dostal od manželky Luciuse Malfoye, příbuzného Blackovic rodu příkaz se vetřít do místnosti, až bude Brumbál provádět a prozrazovat Fideliovo zaklínadlo na tobě. Jenže Brumbál nebyl takový hlupák, jak si Pán zla myslel, když uviděl Kráturu, který se vetřel do místnosti, hned ho napadlo, že by to na příkaz Luciusovy manželky mohl vyzradit Pánovi zla. Členové řádu jí tedy dokázali na poslední chvíli ukrýt, jenže Pán zla byl snad ještě chytřejší, protože tenhle Brumbálův tah předpovídal. Luciusova manželka je pyšná ženská a tak se nechtěla na příkaz smrtijedů skrývat, také na to doplatila, jenže Pán zla se pojistil tím, že unesl z Azkabanu Lestrangovou.“
   Harry teď vykulil překvapeně oči.
   „Ano Harry“ řekl Lexter. „a můžeš si domyslet, jak Lestrangová, Siriusova sestřenka poslušně Kráturovi přikázala říct to, co Pán zla potřeboval.“
   Lexter se na chvíli odmlčel a poposedl si na svém křesle.
   „O Umbridgeové jsme měli podezření už od konce tvého pátého školního roku, když jí Brumbál vyváděl ze Zapovězeného lesa,“ pokračoval dál Lexter. „Brumbálovi do školy vtrhli úředníci a začali zabavovat nebezpečné předměty, prý od té havárie s tebou byl pan ministr nucen provést tento promyšlený tah vyčistit školu od všech nebezpečí, Brumbál měl přikázáno být u toho jako ředitel přítomen, jinak měli právo prý udělat i něco závažnějšího. Hned jak mohl se vydal na Grimmauldovo náměstí na pomoc, dokonce opravdu těm úředníkům utekl a musela to za něj vyřizovat profesorka McGonagallová, ale bohužel přišel už pozdě. Naštěstí alespoň dokázal ještě zachránit ostatní, kteří byli v bezvědomí a nemohli se bránit.
   Ještě před tím ale dostal echo od jednoho člena Fénixova štábu o tom, co se na tebe chystá. Měl tak akorát čas poslat Fawkese, protože z Bradavic se nedá přemísťovat a zvláště pak když tam byli ti úředníci. Musel se spolehnout na členy řádu, že tě ochrání, ovšem kdyby to selhalo, byla ještě jedna maličkost. Brumbál také tušil, že Pán zla se něčím pojistil, v naším případě Lestrangovou, takže tě ještě zaklel Mistrálním kouzlem, což nikdo kromě Brumbála nevěděl a také kvůli tomu to jediné kouzlo zabralo.
   Ovšem bohužel nikdo nemohl předpovídat, že se tam po tvém útěku objeví Démon, který tě nakonec dostane,“ dopovídal Lexter a odmlčel se.
   Harry si to všechno srovnával v hlavě, nemohl uvěřit tomu, v jaké ještě před chvilkou byl situaci a teď tu leží v teplém pelíšku a Lexter mu bez servítek povídá všechno, i to, co by mu jiní zatajili.
   „Ale jak už jsem řekl Harry, měl by sis odpočinout,“ řekl Lexter.
   „A co Hermiona a Ron?“ zeptal se ještě dychtivě Harry, protože mu v téhle chvíli připadalo to, za co se na ně zlobí směšné.
   „Ti jsou v pořádku a věř mi,“ řekl Lexter s úsměvem. „že kdyby věděli, že jsem sem šel, neváhali by ani minutu a už by byli na cestě.“
   Pak se ale zvedl ze židle a sundal Harrymu brýle z nosu.
   „Takže Harry, přeju ti dobrou noc,“ řekl mu ještě Lexter, než se obrátil a hůlkou zhasl kouzelný lustr na stropě.
   „Chtěl bych vám ještě něco říct,“ ozval se Harry ve tmě.
   „Ano?“ zeptal se Lexter, který se zase uvelebil podle skřípání ve svém křesle.
   „Děkuju, že jste tady,“ hlesl Harry ospalým hlasem.
   „To už jsi mi jednou říkal,“ řekl mu na to usměvavě Lexter.