Kapitola 8.

Prozrazení

Dny ubíhaly dál, druhý den po odeslání pošty Harry věděl, že Ron a Hermiona už o něm ví. Hedvika byla rychlá, když znala cestu. Stále se modlil, aby po něm nepátrali, přitom ale v duchu tajně doufal, že ho najdou a znovu uvidí jejich tváře.
   Pořád si říkal, že se nesmí tím pocitem unést, měl na ně přece zapomenout, nemohl už se vrátit. Zaleželo mu na nich, kdyby se vrátil, tak by je tím ohrozil, neustále si to opakoval a snažil se přemluvit sama sebe, že dělá dobře. V posledních dnech se mu zlé sny vrátily. I Tony postřehl, že se Harry změnil, chová se jinak, neustále se rozhlíží, jestli neuvidí někoho známého, nebo jestli nepřiletí zase Hedvika. Pokud opravdu chudák musela setřást bystrozory, tak už se nedivil, proč jí to trvalo tak dlouho. A čím se jí Harry odvděčí? Pošle jí jen tak zpátky, jako by se nechumelilo.
   To Harryho trochu trápilo, opravdu se k ní choval pořád špatně, přes léto měl zákaz jí u Dursleyových pouštět ven, v druhém ročníku jí málem umlátil k smrti o přepážku vedoucí na nástupiště devět a tři čtvrtě. V dalších ročnících na něho byla neustále uražená a že taky mnohdy oprávněně, v pátém ročníku dokonce jí kvůli Harrymu zranili, protože se prohlížel každý dopis a Hedvika věděla, že když nese dopis od Siriuse, který je nanejvýš tajný, také jí to Harry častokrát domlouval.
   Harryho zajímalo, jestli Siriuse alespoň po smrti očistili ze všech obvinění, stále ještě nechytili Petera Pettigrewa, který zradil Harryho rodiče a kvůli tomu zemřeli rukou Voldemorta. Sirius byl pak křivě obviněn za vraždu Petera a ještě asi tuctu dalších lidí, proto byl zavřený do Azkabanu, kde přežil jen proto, že se dokázal změnit v psa, na kterého neměli mozkomoři takové účinky a také neměl žádné šťastné myšlení, které by z něho mohli vysávat. Dokud se Pettigrew nenajde, čímž by se dokázalo, že Sirius ho nezabil, tak bude Sirius navždy hledanou osobou, i když je mrtvý.
   ‚Ne, není mrtvý, je živý!‘ opravil se v duchu Harry. Harry v tom věřil čím dál pevněji a čím dál víc se odvažoval znovu vstoupit do odboru záhad a třeba, i kdyby to bylo nutné, skočit do toho oblouku za Siriusem. Třeba by se pak ostatní víc snažili ho dostat ven, když na Siriuse tak nadávají, říkal si Harry.

   Druhý den znovu jeli do centra na nákupy, Tony, Margaret i Harry. Když vystoupili z autobusu, Harryho trkla do očí výloha, v níž byly vystavené kufry na kolečkách.
   Jeho dvoučlenný doprovod se divil, proč si chce koupit kufr, ale Harry je nakonec přesvědčil‚ že to vážně potřebuje, když někam třeba pojede, už takhle mu scházel. Nakonec se dohodli, že se sejdou u samoobsluhy a Harry si to namířil do obchodu s kufry.
   V kapse už nějaké peníze měl a nový kufr nutně potřeboval, protože smrad ve skříni již byl takový, že začala zapáchat sama skříň. Harry už několikrát plánoval, že s tím něco udělá, ale pokaždé se mu do toho něco dostalo.
   Koupil si opravdu velký, sice jen o něco než ten co měl zavřený ve skříni, ale zdálo se, jako by se do tohoto vešlo daleko víc věcí. Byl na dvou kolečkách, vepředu měl poutko, takže se dal táhnout jako taková ta taška, jakou mívají důchodci. Navíc zde byly popruhy, aby si jí člověk mohl přehodit přes ramena, takže byl pro více účelů.
   Tonymu a Margaret málem upadly oči, jak se toho kufru lekli a varovali Harryho, že to možná trochu přehnal. Harry si jich ale nevšímal, potřeboval velký bytelný kufr, kam by mohl schovat a zamknout všechny kouzelnické a bohužel i zničené věci. Také byl drahý, Harry za něj utratil polovinu svých našetřených peněz, bohužel, jediné co předem věděl bylo, že se do něj nevejde Kulový blesk, takže ten bohužel musel dál zůstat pod postelí.
   Když měl Harry zase po šichtě, celý unavený se dobelhal do pokoje. Pak položil svůj nový kufr na podlahu a přešel ke skříni. Zhluboka se nadechl a otevřel jí. Bylo to, jako by mu někdo dal facku, takový zápach snad nebyl ani tenkrát v tom kontejneru. Harry rychle popadl starý, zmačkaný a zničený kufr a zavřel dveře skříně.
   Rozevřel ho a z jeho útrob se vyvalila další vlna smradu. Harry se toho až lekl, copak to vevnitř taky tak páchne? Tak zaklapl nový kufr, zastrčil ho do kouta, protože kdyby dal páchnoucí věci rovnou do něho, mohl by si jít koupit hned další, takže začal pomalu přendávat věci na stůl, aby vyčichly. ‚Tak tohle bude noc‘ říkal si v duchu, když viděl jak se věci hromadí na stole co nejblíže k otevřenému oknu. Všechny šaty vyndal, teď už věděl jak je potají nacpat do pračky, pak všechny učebnice a papíry. Nakonec i brky, inkousty, kotlík, věci na přípravu lektvarů a jiné.
   Kufr byl už skoro prázdný, když na dně Harry uviděl střepy. Začal šacovat věci a sklepávat z nich drobné střípky skla. Když byl hotov, leželo na dně kufru několik střepů které se jasně zrcadlily.
   Co to je zač? Vždyť se mu nic nerozbilo. Přešel k věcem na stole a mezi hromadou věcí našel malé zdobné zrcátko. Tam, kde mělo být sklo nic nebylo, to bylo ono, teď už si Harry vzpomínal, to bylo ten večer na konci minulého školního roku, to zrcátko mu dal Sirius, aby ho mohl kontaktovat v případu nouze. Harry se o Siriuse tak bál, že i kdyby mu Voldemort držel kudlu u krku, stejně by ho nezavolal. Bylo to ten den, co se vrátil z odboru záhad a dozvěděl se všechny ty strašlivé věci z úst Brumbála.
   Pokusil se do zrcátka vyslovit jméno Siriuse, ale nic se nestalo a tak s ním Harry vztekle praštil o dno kufru, to všechno se stalo minulý školní rok.
   Harry zrcátko hodil k ostatním střepům a chvíli na ně v sedě koukal. Pak se natáhl pro hůlku pod polštářem, namířil na zrcátko a řekl: „Reparo.“
   Střepy se zvedly a spojily se v jeden celek, který bleskově zajel do zrcátka. V tom Harry se lekl, protože použil kouzlo a rychle odhodil hůlku pod polštář.
   Snad ho díky tomu nenajdou, vždyť kouzlo na opravu věcí používá také kdejaký kouzelník, to se také neřadí na útočná kouzla, tak by to přece nemělo vadit, začal se Harry uklidňovat.
   Zrcátko stále leželo ve spodu starého kufru. Harry ho zvedl a podíval se do něj. Nic se v něm neukazovalo, jen jeho odraz. Teď zrovna neměl chuť dívat se sám na sebe. Také nevěděl jak se zrcátko používá, Sirius mu ho dal zabalené a to, co to je se dozvěděl až ten den, co se vrátil z odboru záhad a hned ho rozbil.
   Harry s ním začal otáčet, jestli někde nenajde nějaké písmo, ale nikde nic nebylo. Zadní část zrcátka byla plochá a ani zmínka po vyrytém písmu. Ani držátko na sobě nic nemělo. ‚Jak mohl Sirius čekat, že ho budu moct používat, když ani nevím jak?‘ ptal se Harry v duchu.
   „Kdo má to druhé zrcátko?“ přemýšlel Harry nahlas.
   V tom se Harryho odraz v zrcátku začal točit proti směru hodinových ručiček a jeho odraz začal pohlcovat jakoby vír. Harry stále hleděl na zrcátko, kde už nebyly ani známky po odrazu, v tom se výr, který pohlcoval jeho odraz znovu rozevřel a Harry spatřil nějakou místnost. Byly v ní různé přístroje podobné psacím strojům, avšak zřejmě určené k velice odlišným účelům. Na stěnách visely obrazy bývalých ředitelů Bradavické školy a v tom to Harry uviděl.
   Obraz v zrcátku se konečně doostřil a Harry jasně uviděl Brumbálovu pracovnu v Bradavicích. Byla zase v pořádku po Harryho divoké poslední návštěvě, Brumbál seděl za svým stolem, jeho jasně bílý plnovous mu sjížděj až k nohám, měl svoji typickou špičatou čepici, křivý nos a oči se mu blyštily za půlměsícovými brýlemi. Ruce měl sepjaté tak, že se jeho dlouhé prsty dotýkaly prstů druhé ruky, Brumbál příjemně hleděl na svého hosta v místnosti.
   Nebyl to nikdo jiný, než sám velký ministr Popletal. Ten v jeho typicky citrónově zelené buřince netrpělivě přecházel po Brumbálově pracovně a pohazoval rukama.
   „…išel jsem vám říct, že pátrání po Potterovi bylo oficiálně skočeno, Brumbále,“ řekl uštěpačně Popletal.
   Brumbál se dál pohupoval na židli a díval se na špičky svých sepnutých prstů. „Z jakého důvodu?“
   „Ale Brumbále, už jsme to probírali několikrát, ten chlapec je už dávno po smrti, nemá cenu v tom pokračovat.“
   „Já si nemyslím, že je Harry mrtvý, Kornelie,“ odvětil klidně Brumbál.
   „Myslete si co chcete, mí pracovníci tímto dnem končí pátrání po Potterovi,“ odsekl Popletal.
   „Můžete mi vysvětlit, proč ani vaši nejlepší bystrozorové nedokázali najít šestnáctiletého chlapce?“
   „Ano to mohu, protože když ho popadl ten amok a utekl od svých pěstounů jako šílenec, tak ho na prvním rohu dostal nejbližší smrtijed!“ vyhrkl ze sebe Popletal.
   Brumbál dál klidně přemýšlel a hleděl na své prsty.
   „Stále jste mi neodpověděl na otázku,“ řekl po chvilce.
   „Asi vám nerozumím,“ řekl Popletal s předstíranou nechápavostí.
   „Ministerstvo má v moci najít kohokoliv na této planetě, Kornelie a vy to moc dobře víte,“ řekl klidně Brumbál a pohlédl mu do očí.
   Ten začal nesouhlasně rychle kroutit hlavou, až mu buřinka nadskakovala. „To je černá magie, Brumbále, od toho ruce pryč.“
   „Zvláštní, pokud ji mohou používat naši nepřátelé pro špatnosti a my je nemůžeme používat pro dobré věci…“
   „Podívejte se, tohle se vás netýká,“ přerušil ho Popletal. „Hledání po Potterovi je zkrátka ukončené, pokud je živý, můžete si s ním dělat co chcete.“
   „Takže už netrváte na jeho předvedení před soud kvůli tomu, že použil kouzla, aby se bránil před tím útokem smrtijedů?“ řekl klidně Brumbál.
   „Ne, to opravdu netrvám,“ pousmál se Popletal. „myslím totiž, že by se tam ani nemohl dostavit, jestli víte, co tím myslím,“ řekl Popletal s úsměvem.
   „To nevím, já nevěřím, že je Harry mrtvý.“
   „Věřte si čemu chcete, to není má starost…“
   „Víte, že pokud tu není Harry Potter, neexistuje už nikdo, kdo by Voldemorta porazil?“
   Popletal sebou škubl, když uslyšel slovo Voldemort, ale snažil se to utajit.
   „Podle mě to všechno s tou věštbou od profesorky Trelawneyové byl naprostý nesmysl, Dolores Umbridgeová udělala dobře, že jí vyhodila, nechápu, proč jí tu znovu držíte jako kantora, Brumbále,“ řekl Popletal a čekal, až mu na to Brumbál odpoví, ten však stále hleděl na své prsty, jako by si rozhovoru vůbec nevšímal a to Popletala naštvalo.
   „Popravdě ten Potter,“ pokračoval Popletal. „neudělal nikdy víc, než že zbaběle utekl a vrátil se s mrtvolou v náručí…“
   „Harry Potter nám všem několikrát zachránil život před největším zlem na světě!“ zahřměl Brumbál jako parní lokomotiva, až Popletal nadskočil.
   „Říkejte si co chcete, ale kvůli Potterovi přece vstal z mrtvých, kvůli jeho krvi teď ten… však vy víte kdo, má své vlastní tělo.“
   „Všichni normální kouzelníci jsou dá se říct jeho nepřítelem, proto to nebyla Harryho chyba, Voldemort…“ pokračoval Brumbál a Popletal při tom slovu znovu nadskočil. „by si našel jiného nepřítele a takto ho využil. Harry tam stál proti přesile, jaké nečelili žádní vaši slavní bystrozorové, Kornelie.“
   „Tak dobrá, ale byl to přece on, kdo se vloupal do odboru záhad a nadělal tam nevyčíslitelné škody, většina věšteb je zničena, dokážete si vůbec představit takovou škodu?“ úpěl Popletal.
   „Harry Potter dokázal za svůj krátký život to, co vy nebo kdokoliv jiný by jste nesvedl za celé věky a vy to víte, Kornelie.“
   „Takhle se mnou nemluvte, jsem ministr kouzel…“
   „Harry dokázal mnohem víc, než by jste potřeboval vědět, aby jste si domyslel, že je to právě on z té věštby. Naším prvořadým úkolem, je dostat ho zpět do bezpečí,“ dopovídal už zase klidně Brumbál.
   „Myslel jsem, že byl v bezpečí u Dursleyových, to vy jste trval na tom, že tam má žít, pamatujete?“ řekl Popletal a tvářil se, jako by teď Brumbála dostal.
   „Přiznávám, že jsem udělal několik neuvážených chyb, ale poslat Harryho bydlet k Dursleyovým nebyla jedna z nich.“
   Harry, který stále sledoval děj přes zrcátko teď začal křivit obličej vzteky, jak tohle může říct, vždyť to bylo jako dát ho do spárů Voldemortovi. Nemá ani potuchy, co musel zažívat u nich doma.
   „Tato nehoda v létě se seběhla vlivem nešťastných událostí, Harry měl být chráněný v domě před Voldemortem, před jeho smrtijedy ho měl chránit jeho strážce, ten, nebo spíše ta, ovšem byla zaskočena útokem Belatrix a tak nemohla přivolat pomoc,“ řekl Brumbál.
   „Tak proč se nepřemístila a neřekla to ostatním?“ zeptal se Popletal.
   „Protože by je tam nechala samotné, už jsme to probírali, ne?“ řekl Brumbál, jako by to vysvětloval prvňáčkovi.
   „Mě to nemusíte říkat, samozřejmě že to vím,“ odsekl Popletal.
   Brumbál se pousmál, ale pak zvážněl. „Harry se lekl toho, že ani jeho dům není tak bezpečný a tak si nejspíš řekl, že venku nebude o nic víc nebezpečno a protože neměl rád Dursleyovi, tak prostě odešel,“ řekl dál vážně Brumbál.
   „Odešel, spíš vystřelil ze dveří a nechal tam ty chudáky samotné s tím vrahem,“ Harry u slova chudáci nevěděl, jestli se má smát nebo zuřit. „Nenechal vzkaz, nic neřekl, zachoval se jako absolutní hlupák, od člověka s alespoň trochou rozumu bych čekal něco prozíravějšího,“ dovršil svůj nával vzteku Popletal.
   „Možná vy teď, ale co by jste dělal na jeho místě, když by jste právě unikl smrti?“ zeptal se Brumbál a pohlédl mu do očí.
   „Kontaktoval bych na Ministerstvo,“ řekl ministr nakvašeně.
   „Aby za vámi Voldemortovi sledi poslali další smrtijedy?“ zeptal se klidně Brumbál a Popletal zase znejistěl při vyslovení toho slova.
   „Naši by tam byli dřív,“ řekl.
   „Ale uznáváte, že máte v Ministerstvu špehy,“ nabádal ho Brumbál.
   „To máme každého šacovat?“ urazil se Popletal.
   „Možná ano. Ano, to by bylo rozumné,“ řekl s úsměvem Brumbál.
   „Naštěstí vy o tom nerozhodujete,“ pokračoval nakvašeně Popletal. „tento rozhovor zašel příliš daleko, Potter je mrtvý, pátrání skončilo, tamti smrtijedi jsou za mřížemi a vy můžete pokračovat v tomto školním roce, pro mě za mě vám klidně povoluji, že se Potter může vrátit do Bradavic, tedy alespoň jeho mrtvola, pokud ji najdete.“
   „To už zacházíte příliš daleko, Kornelie,“ varoval ho Brumbál.
   „Já to myslím vážně, nedivil bych se, kdyby zvlášť Potter skončil v oblouku smrti, kdyby stále ještě jsme ho neměli v držení my. Alespoň že ten mizerný vrah Black tam skončil, to jediné si ten budižkničemu zasloužil…“
   „To není pravda!“ rozkřikl se Harry na celý svůj pokoj, jenže problém by v tom, že i oba dva v místnosti utichli.
   „Co to bylo?“ zeptal se nejistě Popletal a začal se dívat po obrazech bývalých ředitelů školy. Ty koukali jeden na druhého a také nic nechápali. V tom jedna stará žena na obraze vykřikla: „V té vitríně!“
   Harry nasucho polkl, ale to už se na něj díval jak Popletal, tak i Brumbál.
   Rychle odvrátil zrcátko od sebe směrem na zem a začal panikařit, co teď?
   „To byl Potter, že ano Brumbále?“ ozval se ze zrcátka hlas Popletala. Odpověď od Brumbála nedostal, jen se ozvaly kroky blížící se k zrcátku. Harry nevěděl co má dělat, jak se to sakra vypíná, je na to nějaké zaklínadlo?
   „Brumbále co to má znamenat, vy tady Pottera skrýváte? Já jsem si to myslel, je tady, proto ho nemůžeme najít.“
   Harrymu se zrychloval dech, zrcátko přitiskl na postel, aby z druhé strany nic neviděli a usilovně přemýšlel. Co teď, takhle se prozradí, musí něco vymyslet, mluvit nahlas nemůže, slyšeli by ho.
   „Konec spojení,“ šeptal. „Ukonči spojení, konec obrazu, přeruš obraz, vypni se,“ šeptal dál Harry.
   Nic se nedělo, Harry ani nevěděl, jestli se něco děje, tiskl stále zobrazovací stranu zrcátka k posteli, takže neviděl, jestli už z něj Brumbálova pracovna zmizela. Pak se odhodlal a pomalu s ním začal otáčet. V zrcátku hned spatřil Brumbálův obličej přes celou jeho šířku a vyděšeně praštil se zrcátkem zpátky na dno starého kufru, uslyšel jak se znovu rozbilo, ale kufr hned na to přiklopil.
   Co teď? Co když je spojení stále aktivní?
   Harry začal rázovat po pokoji a usilovně přemýšlet. Kufr odsunul do kouta a raději se na něj už nedíval. Co když to zrcátko dokáže prozradit, kde teď právě je? Brumbál ho musel Siriusovi sebrat, jako by tušil, že ho Harry použije. Teď určitě Brumbál vysílá někoho, aby Harryho odvlekl zpátky. Dva dny po sobě se málem neuváženě prozradil, už nebude odpovídat na žádné sovy, už nic, říkal si.
   Kufr stále trůnil v koutě a jako by ho vyzýval: ‚Otevři mě!‘, Harryho začal znervózňovat a tak ho popadl, otevřel dveře svého pokoje a vyrazil ven. Seběhl po schodech a mířil ke dveřím, kufr byl o hodně lehčí, teď se z něho ozývaly zvuky rozbitého skla.
   Vyběhl ven a zamířil do uličky, kde byl kontejner, jediným hodem kufr skončil na hromadě odpadků.
   ‚Tak, teď si ho můžou najít, adresa Irsko, Dublin, Kontejner na deváté ulici, to je nová adresa zrcátka, tam si můžete hledat, bystrozorové.‘ říkal si v duchu Harry.
   Vrátil se do pokoje, až teď, jak přešel z čistého vzduchu venku, zjistil, že v pokoji má hrozný smrad od věcí, které nechával vyčichnout na stole. Kdyby tak šlo to okno otevřít ještě alespoň o kousek.
   Harry už v pyžamu se sesul na postel a koukal oknem ven. Na zápach už si zvykl, modlil se, aby ho z toho za chvilku nezačala bolet hlava.
   O čem to vlastně mluvili? Harry už tedy není obviněn a může se vrátit do školy. To ovšem Harry rezolutně odmítl, už si udělal v podvědomí takový systém, který jednoznačně umlčel všechny debaty v jeho hlavě o tom, zda by se neměl vrátit, snad to není nějaký třetí hlas, který si Harry vymyslel.
   Sirius stále není očištěn, to Harryho ani nepřekvapovalo, Popletal je stále nabručený jako vždycky, teď bude mít Brumbál problémy s tím, že ho bude podezřívat z toho, že Harryho skrývá někde ve škole.
   To Harrymu ale bylo jedno, ať si je má, teď se mu zdálo, jako kdyby Brumbál udělal tolik chyb, že se to ani pořádně nedá spočítat. A co to řekl Popletal a o Harrym. Že je to všechno jeho chyba, že se pomátl a že měl skončit v nějakém oblouku smrti?
   Co je oblouk smrti? Není to ten oblouk v odboru záhad, proto taky Popletal tvrdil, že je stále v jeho držení?