13. Února 1346

   Doly je nezastavily, už se dostali i přes stráže a zaklínadla, nic je nezastaví, půjdou po mě dokud mě nezabijí. Tohle je můj poslední zápis v životě. Udělal jsem chybu, když jsem je takhle podcenil. Už jsou tady, slyším je za dveřmi. Slyším jejich strašný dech, cítí mě, ví že jsem tu. Ozývají se rány do padacích dveří. Nehodlám se jim vzdát, radši se zabiji než celé věky trpět v strašlivých mukách. Všude je ticho, nikde není ani závan větru. Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí takhle. Mám strach, bože mám strašlivý strach, jestli tohle někdo bude číst, prosím vás, nepokoušejte si zahrávat s Démony.
   Jsou tu, ze stěny padá prach, dveře se bortí, bože je to tady! Nevím jak dlouho budu moci ještě psát, zvedám hůlku a jdu si ukončit trápení.
   Zpropadeně, hůlka se mi změnila v prach. Nemůžu se ani zabít, křičet o pomoc...bože práskly dveře! Vidím jeho ruku! Je
   ta dy
   To j e h růza nem ůž u
    p s á t.
B o lí
   mě ruce je ho zo r uka na me ˇ hů nlr bolest
...konec obrázku